Škola boje evropskou či orientální šavlí. Charakteristický je důraz na sek, pohyb v prostoru, různé formy tasení, techniky s pomocí pochvy a využití zakřivení čepele k obnovení útoku po krytu.
Lektoři
Jan „Jon“ Šourek
Působí: Praha
Škola šavle
Šavle je zbraní s dlouhou a pohnutou historií. Různé varianty šavlovitých zbraní jsou doložené z celé Eurasie, zvláště se jedná o indický tálwár, perský šemšír, arabský saif, turecký kilidž a severoasijskou stepní zbraň jménem ordynka. V Evropě se šavle objevuje v 10. stol., ale zenitu popularity dosahuje až v 19. stol., kdy slouží jako vojenská zbraň v armádách. Díky zakřivení čepele lze s šavlí vést poměrně snadno velmi účinné seky, avšak tím není její technický potenciál vyčerpán – její křivost umožňuje zákeřný útok bodem přes kryt a používá se i její zpětné ostří (tzv. yelman).
Podobně jako v japonském iaidó i v případě šavle je podstatný správný způsob tasení a naopak obrana proti němu. Pojednání o boji šavlí jsou doložené z Anglie, Francie, Itálie, Uher a dalších středoevropských zemí. Bojové techniky doložené v Arábii a Indii jsou doposud pro Evropu tajemstvím a je možné, že v tomto směru lze v budoucnu očekávat další rozšíření našich vědomostí.Šavlová škola vyučovaná v rámci Magisteria není doslovnou rekonstrukcí jednoho vybraného šavlového mistra a jeho terminologie, ale je systematizovaným výtahem a interpretací dobových pojednání, tak aby v maximální míře nejen respektovala charakteristické dobové techniky, ale také umožnila jejich bezpečný nácvik a inscenaci.
Systém rekonstruovaný ing. Peterem Kozou je optimalizovaný s ohledem na didaktiku, provázanost a smysluplnost technik a generacím adeptů již slouží jako pevný základ pro další rozvoj – ať již směrem historické rekonstrukce, sportovního a rekreačního úpolu nebo inscenace.
Šavlová škola vyučovaná v rámci ateliérů A.K.A. (A.R.G.O.) využívá systém a know-how Magisteria a buduje u žáků především základy správných pohybových návyků, cit pro tempo a vzdálenost a čistotu pohybu.
Petr Nůsek A.R.G.O. tento fundament rozvíjí v kategoriích bezpečného výkonu a pohybové kultury. Přednostním hlediskem je na trénincích bezpečnost, bezpečné a vědomé ovládání zbraně a vlastního těla ve standardních i nestandardních podmínkách. Technická náplň tréninků pak spočívá ve výuce pádů a kotoulů se zbraní i s pochvou, manipulaci se zbraní a s pochvou (pohyb, držení, podávání, házení), důraz je kladen na kroky v linii i v prostoru, krokové kombinace, útoky sekem i bodem se zaměřením na přesnost, včasnost. Pokročilejší techniky jako mnohonásobné útoky, vazby, pasivní i aktivní kryty, přenosy, odvety, obnovení útoků atd. jsou vyučovány v kontextu historickém, úpolovém i inscenačním a žáci se učí nejen vnější formě pohybu, ale i šermířskému myšlení. Díky technické vybavenosti mají žáci možnost používat ihned zapůjčené zbraně a ochranné pomůcky.